Drahý příteli, jak já poslední dobou zbožňuji udělat si obrovský hrnek vanilkového čaje s medem (musí být vážně obrovský), lehnout si do měkké a nadýchané postele, pustit si písničku Asleep od Smithů, zapálit si svíčku s vůní Marshmallow a číst si v tlustém vánočním svetru jednu z knížek, kterou jsem buď dostala k Vánocům, nebo jsem si ji sama koupila. Ideální by bylo, kdyby k tomu venku za oknem hustě snežilo, ale člověk nemůže mít všechno. Takovéhle maličkosti mě dělají šťastnou. Vyzkoušel jsi to někdy ?
Pomalu ale jistě mi začlo docházet, že zřejmě nejsem ta, co se s nejnovějším ajfonem fotí před zrdcadlem, ale spíš jsem ta, co si někde v teplém svetru čte knížku. Ale to nemusí být hned vadný. Pro mě je to krásný. Baví mě příběhy. Žiju s každým příběhem jeden život, takže jsem vlastně žila nespočetkrát. Baví mě i filmy. Vlastně ty mě začly bavit ještě mnooohem dřív než knížky. Vyrůstala jsem ve společnosti, kde se na knížky žádný důraz nekladl a nikdo je nečetl, takže mě k nim vlastně nic nelákalo. Ale teď. Jen samotná vůńe knihkupectví mě láká a to nemluvme o vůni stránek. Zbožňuju to.
Jsem jiná, ano, změnila jsem se hodně. Kdyby jsi mě, můj drahý příteli, znal dřív, možná by jsi utekl. Vím, že jsi čestný a máš radši takové lidi jako jsem já teď, než jako jsem byla já předtím. Není podstatné jaká jsem byla, protože to už teď není. Jediné, co mi zůstalo v plné míře je můj smysl pro humor, mé vrozené vlastnosti a moje strašlivé přemýšlení. přemýšlím o všem, o strašných maličkostech, rozebíram všechno až moc dopodrobna, pak se dostanu k další věci, která mě třeba ještě víc děsí a už mám špatnou náladu. stává se ti to taky, chápeš mě ? Doufám, že jo.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Thank you for your opinion !