Are we friends ?

Možná je to všechno opravdu o karmě. Možná to, jak se chováte k lidem se vám vždycky vrátí. Jenže já se začala chovat k lidem hůř od tý doby, co se oni začli chovat hůř ke mě. Jenže teď už málokomu doopravdy věřím a než si získá mojí důvěru, musí to buď hodně dlouho trvat, nebo se mi musí něčim ukázat a nebo to z něj musí prostě vyzařovat. Když už pak k němu mám důvěru, jsem pro něj schopná udělat cokoliv. 

v životě mám bohužel jen pár takových lidí. Poznáte to podle pocitu, který vám naskočí, když si na toho člověka vzpomenete. 

Mám-li být upřímná, tenhle pocit nemám u své "nejlepší" kamarádky. Možná to vypadá, že jsme nejlepší kamarádky. Trávíme spolu dost času, smějeme se spolu, ale už dávno mojí důvěru ztratila. Ano, říkám ji věci, které bych asi neřekla člověku na ulici, ale někdy to dělám pro to, že se snažím obnovit ten pocit důvěry. Bohužel, některé věci se asi vzkřísit nedají. Ale vlastně se tomu nedivim, že už to nebude takové jako dřív, jelikož ona je s klukem, o kterého jsme celou dobu tak nějak soupeřily a ona moc dobře věděla, jak moc se mi líbí. Tohle prostě kamarádky nedělají, takže když nad tím tak přemýšlím, vlastně to nebyla zas taková kamarádka. Vidíte to fake friends everywhere. Ale není to všechno jen její chyba. Já jsem ten fake friend  tak trochu taky, jelikož jí nedokážu říct narovinu, to s tim klukem. Nedokážu jí říct, že už k ní nemám takovou důvěru jako dřív. Tajím to před ní a dělám jakože nic. Jsem odporná. Ale v duchu to myslím dobře. Nechci se s ní hádat, chci to jen nechat pomalu vyšumět.